První semestr na KISKu se nesl v duchu poznávání nových spolužáků a opakování si toho, co jsem možná zapomněl od státnic a přes letní prázdniny. Jelikož má magisterské studium pouze čtyři semestry, tak jsem se musel věnovat i přípravě své magisterské práce, protože nerad odkládám věci na poslední chvíli (u psaní diplomové práce to platí dvojnásob).
Z hlediska obecného zhodnocení povinných předmětů musím však konstatovat, že jsem výrazně nerozšířil své znalosti oproti bakalářskému studiu. Na jednu stranu chápu, že noví studenti, kteří s tímto oborem ještě nepřišli do styku, potřebují nějaký čas na rozkoukání a na to, aby se do oboru dostali. Na druhou stranu však vnímám tento semestr trochu jako ztrátu času, i když jsem si v každém z předmětů dokázal najít něco, co mě baví a v čem se chci dále zlepšovat – viz níže.
Předmět Informační vědy byl pro mě prvním tzv. opakovacím předmětem. Velké množství informací, které byly prezentovány, jsem měl možnost poznat už z jiných předmětů na bakalářském studiu, či při přípravě na státní závěrečnou zkoušku, v rámci které jsem si přečetl celou „žlutou knihu“.
Bylo by ale nefér tvrdit, že jsem se nedozvěděl nic nového, nebo že jsem si snad žádným způsobem nerozšířil své dosavadní znalosti. Problematika byla určitě probírána více do hloubky, než tomu bylo v bakalářském studiu. Zejména pak interdisciplinarita LIS oboru či podrobnější přístup k datům z pohledu informační vědy, k čemuž mám, díky svému profesnímu zaměření, velmi blízko.
Na můj vkus obsahoval ale vyučovaný předmět málo informační etiky, která mě z předmětů, které vyučuje doktor Lorenz, zajímá nejvíce. Zároveň mě mrzí, že byl předmět ukončen pouze závěrečným testem. U předmětů na bakalářskému studiu bylo nutné vypracovávat průběžné reflexe zajímavých vědních článků či sestavovat konceptuální mapy, které reflektovaly naši četbu v průběhu semestru. Tento postup jsem hodnotil kladně, protože napomohl k lepšímu pochopení látky a zároveň body z těchto dílčích úkolů mohly zmírnit nepovedený závěrečný test. Ocenil bych, kdyby taková možnost byla i u tohoto předmětu.
Design informačních služeb, rozhraní a intrakcí (nebo-li DISRI) byl v podstatě mojí první akademickou zkušeností, při které jsem se setkal více s designem informačních služeb. Design byl samozřejmě reflektován i v bakalářském studiu, ale nepamatuju si na povinný předmět, ve kterém by byl více zastoupen. Zároveň mám už nějaké zkušenosti s designovým procesem, a to z pozice klienta, který byl tohoto procesu součástí. Líbilo se mi tedy, že jsem mohl více nahlédnou „pod pokličku“ tomu, co za tímto procesem stojí.
Předmět vyučoval Roman Sellner Novotný, který na velké množství přednášek přizval lidi z praxe. Většinou se jednalo o bývalé studenty KISKu – bylo dobré získání pohledu člověka z praxe a vidět, jak pokračuje profesní dráha lidí, kteří studium úspěšně ukončili.
Pokud bych měl zmínit nové věci, které jsem se naučili, tak je jich většina. Ano, některé jsem znal koncepčně, ale nevěděl jsem, jak je aplikovat. I díky praktickým cvičením jsem si ale mohl se svými spolužáky velké množství přístupů a metod vyzkoušet na vlastní kůži. Aplikace přístupů se přenesla i do dílčích úkolů, které jsme měli možnost v rámci předmětu vypracovávat.
Předmět tedy hodnotím velmi kladně, a to i přesto, že se nehodlám více věnovat designové profilaci. Domnívám se ale, že i když se chci profilovat datově, tak mi designové povědomí a znalost designových přístupů pomůže jak v akademickém odvětví, tak v profesní dráze digitálního analytika.
Předměty, které jsou zaměřené literárně či více knihovnicky, jsou pro mě vždycky výzvou. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Literatura jde totiž úplně mimo mé profesní a zájmové zaměření a i když rád čtu ve volném čase, nemám nejmenší zájem se literatuře a procesům s ní spojených věnovat více. Za tento můj postoj může i mé předchozí studium bohemistiky, ze kterého si ve spojení s literaturou odnáším více traumat než pozitivních zážitků.
Obecně se dá říct, že z literárních předmětů, které se vyučují na KISKu, si neodnáším nic nového, a to především proto, že jsou probírány dost povrchně. Dává to ale smysl, protože zkrátka není prostor probírat jedno století literatury celý semestr tak, jako tomu bylo na bohemistice. A není to ani potřeba.
Z čeho už si odnáším více je fungování knižního průmyslu. V této oblasti nemám moc znalostí a proto, pokud mám vypíchnout něco, co mě bavilo, tak právě zjišťování a objevování toho, jak to ve světě knihy funguje v pozadí.
Jelikož jsem spíše datově a marketingově orientovaný, tak jsem si v každém z úkolů našel to, co mě baví a naplňuje. V knihovnické reflektivní výzvě jsem reflektoval práci knihovny s marketingem a PR, v eseji jsem se datově zaměřil na adopci e-booků a ve skupinovém semestrálním úkolu jsem si pod svá křídla vzal marketingovou strategii a udržitelnost knižní edice.
Ve výsledku lze tedy konstatovat, že jsem si v předmětu našel „to svoje“, i když se mohlo na první pohled zdát, že to nebude možné.
U jakéhokoliv předmětu, který je spojen s kvalifikační prací, jsem vždycky tak trochu napřed. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Myšlenkou předmětu bylo představit studujícím obory, které se na KISKu vyučují a kterými se mohou zabývat ve svých kvalifikačních pracích. Já měl svoje zaměření už vybrané (podobně jako v bakalářském studiu se budu věnovat vizualizacím dat) a rovněž jsem měl i svého vedoucího (jako u bakalářské práce jím bude, dnes už doktor, Tomáš Marek).
Kromě představení jednotlivých témat a oborů studia bylo výstupem z předmětu i vytvoření portfolia, které jsem ale už měl z bakalářského studia.
Na první pohled se tedy může zdát, že byl pro mě tento předmět úplnou ztrátou času, ale není tomu tak. Z hlediska diplomové práce mi sice nepomohl s výběrem tématu či profilace, ale donutil mě se nad mým tématem více zamyslet a kriticky ho zhodnotit se svým vedoucím. Z hlediska tvorby portfolia mě předmět donutil k redesignu webu a změně poskytovatele hostingu. I v tomto předmětu jsem si tedy našel to svoje.
V konečném důsledku vítám, že tento předmět existuje – jako absolventovi bakalářského studia mi sice nepřinesl nové informace o možnostech studia či výzkumu na KISKu, ale donutil mě k dílčím věcem a více se zamyslet na koncem mého studia. Pro studenty, kteří jsou na KISKu nově je ale nedocenitelný, protože z dob bakalářského studia vím, jak může být obor těžce uchopitelný. Tento předmět k lepšímu uchopení a pochopení oboru rozhodně pomohl a bude pomáhat dál!
Blok expertů je za mě jedním z nejlepších předmětů, který se na KISKu vyučuje a dle mého skromného názoru by měl být pro všechny povinný v každém semestru. Je nádherným doplněním teoretických znalostí, které nabýváme při studiu. Lidé z praxe nám ukazují směr, kterým se můžeme během studia či po něm vydat. Zároveň dostáváme návod k tomu, jak aplikovat teoretické znalosti získané během studia a ukazují možnosti, čemu je možné se po ukončení studia věnovat.
Předmět je každý semestr koncipován tak, že si v něm každý najde to svoje – každá profilace má své zastoupení. V tomto ohledu patří velký dík organizátorkám předmětu, konkrétně Kristýně Kalmárové a Monice Macháňové, které zajišťují tematicky vyvážené a zajímavé hosty.
Jako kombinovaný student samozřejmě velmi kladně hodnotím způsob výuky. Té je možné se zúčastnit jak prezenčně, distančně, či si bez jakéhokoliv postihu pustit přednášku ze záznamu a poté vyplnit krátký reflektivní dotazník.
Předmět hodnotím velmi kladně, jeho přínos je neoddiskutovatelný a rozhodně si ho zapíšu i v dalších semestrech.
Předmět Uživatelský výzkum byl předmětem, který byl opět veden odbornicí ve svém oboru – Terezou Kosnarovou. Už ze své podstaty byl velmi designově zaměřený, takže se může zdát, že je trochu mimo moje zaměření, ale opak je pravdou. Díky praktickému přístupu jsme měli možnost si vyzkoušet celý designový proces uživatelského výzkumu, a to od samotného designu výzkumu, tvorbu person, rekrutačního dotazníku, až po vyhodnocování výzkumu a jeho prezentaci.
Z předmětu si nejvíce odnáším znalost toho, jak vést rozhovor. Jak se na něj připravit, jak pracovat s neočekávanými událostmi v průběhu rozhovoru a především, jak se správně ptát. Tuto znalost jsem využil při rozhovoru s Petrem Rubáčkem či v práci, kde pracuju s klienty a i když se nejedená přímo o výzkum, tak nějakým způsobem zjišťuju informace – schopnost správně se zeptat je tedy neocenitelná.
V mnoha aspektech mi předmět přišel rozšiřující k DISRI. Přístupy nebyly probírány tak zeširoka, ale naopak byly velmi podrobné a téměř ihned aplikovatelné na konkrétní situaci či problém, který jsme zrovna řešili.
I v tomto předmětu jsem si našel něco, co je spojené s mým profesním životem, a to výzkum vnímání cookie lišt z pohledu návštěvníků stránek.
Tři nové předměty, které se pokaždé z jiného pohledu věnují AI a které jsou výsledkem spolupráce s helsinskou univerzitou, která vytvořila tyto MOOC.
Všechny tři kurzy se nějakým způsobem věnovaly AI – ať už úplným základům, tomu, jak AI funguje po technické stránce či etickým tématům, které jsou s AI neodmyslitelně spojené.
Kurzy si dovolím zhodnotit naráz, protože se více či méně doplňovaly. Až na kurz Elements of AI byly vyučovány v angličtině. U kurzu Building AI anglický jazyk nebyl překážkou, nicméně u Ethics of AI byla nutnost psaní poměrně dlouhých výstupů v angličtině, což pro mě osobně bylo velmi vyčerpávající.
Ze znalostního hlediska nemůžu tvrdit, že jsem se naučil něco nového – základní povědomí o AI mám, takže předmět Elements of AI mi nepřinesl nic nového. Maximálně jsem si dokázal některé věci více spojit a lépe pochopit. Technické fungování AI jsem tento semestr velmi podrobně probíral v předmětu Praktikum z pokročilé datové vědy na přírodovědecké fakultě (viz níže), který šel daleko hlouběji, než online kurz. Nejvíce zajímavý pro mě byl kurz Ethics of AI, protože etika nejen umělé inteligence mě zajímá. Zde byla ale překážkou angličtina, respektive plnění úkolů formou esejí v anglickém jazyce.
Možná je to překvapivé, ale obecně hodnotím předměty kladně – pro studenta KISKu, který není technicky orientovaný či nemá datovou profilaci bude toto trio velmi přínosné. Pro mě však byla přidaná hodnota minimální.
Kladně hodnotím bezplatné získaní certifikátů u dvou ze tří kurzů.
Úvod do jazyka SQL byl předmětem, který jsem měl v hledáčku od prvního ročníku bakalářského studia. Bohužel byl předmět vypsán poprvé až v tomto semestru.
Osobně vnímám schopnost dotazování se do databází jako jednu z nejvíce klíčových, a to nejen pro knihovníky. V mé práci digitálního analytika je dotazování se a práce s databází velkou částí mé pracovní náplně.
Jelikož s SQL pracuji v práci, musel jsem se tento jazyk naučit sám skrze sebevzdělávání a online kurzy. Předmět jsem si ale i přesto zapsal, protože jsem cítil, že mám jisté mezery v základech, které by mi mohlo formalizované vzdělání na univerzitě pomoci zaplnit.
Bohužel jsem se ale spletl – v kurzu byly probírány úplné základy fungování relační databáze v kontextu na SELECT. Zkrátka jsem byl moc překvalifikovaný pro tento kurz, takže kromě jedné zmínky o funkci, o které jsem netušil, jsem si z předmětu nic nového neodnesl. Zároveň byla vyučována veze SQL, se kterou v práci nepracuji, tudíž některé z informací nejsou aplikovatelné pro můj profesní život (v kurzu se pracovalo s SQLite, kdežto v práci pracuji s Google databází BigQuery)
Stojím si ale za tím, že předmět má na KISKu své místo a že by měl být vyučován pravidelně. Vyučované základy jsou pro knihovníky velmi potřebné a pro jednoduchou práci s dotazováním se do databáze dostačující. Vyučující Jan Pospíšil je rovněž člověkem z oboru, který vše vysvětloval pochopitelně a na příkladech. Rovněž poskytl i datasety s otázkami pro možnost domácího procvičování.
Tento předmět byl tento semestr jediným, který jsem absolvoval mimo filozofickou fakultu, konkrétně na přírodovědecké fakultě. Z názvu předmětu to možná nevyplývá, ale jediným tématem bylo technické fungování AI. Podrobně jsme probírali fungování neuronových sítí a prakticky si zkoušeli různé AI modely. Součástí výuky byly i přednášky s odborníky z oboru z firem, které s AI či časovými řadami běžně pracují (Seznam.cz, Notino). Oba vyučující – Petr Šimeček i Eva Maršálková jsou rovněž uznávanými odborníky ve svém oboru.
Předmět pro mě byl rovněž výzvou, protože i když mám nějaké technické pozadí a v práci jsem nucen i trochu programovat, tak na půdě přírodovědecké fakulty byla úroveň úplně jinde, než je tomu na filozofické fakultě. Všichni spolužáci byli z oboru aplikované matematiky či statistiky a schopnost programovat v Pythonu či R byla brána jako úplný základ. Musel jsem tedy oprášit znalosti Pythonu a s pomocí spolužáku plnit týdenní úkoly.
Předmět jsem si ale užil. Díky němu jsem měl možnost seznámit se s tím, co se nachází v pozadí AI nástrojů a rovněž si prakticky vyzkoušet, jak si každý z nás může natrénovat malý AI model.